Kostky nekostky

Stavebnice kostky-nekostky vzniká v rámci našeho programu Z úcty ke stromu ze zbylých kousků dřeva jako jsou tyhle.
(každý obrázek se dá kliknutím zvětšit)

Z prkýnek, která jsme se rozhodli zachránit pro stavebnici, se ořežou hrubé okraje – z těch by se později těžko vybrušoval potřebný hedvábně jemný povrch.

Všechno se řeže na pásové pile s úzkým pásem s malými zuby, kterému nedělá problém řezat „do zatáčky“ a který nechává docela pěkně hladký povrch.

Z prkýnka se nařežou křivolaké pásky a z těch potom napříč už zhruba budoucí kostky. Všechno se schválně dělá v nepravidelných úhlech a občas i trochu do oblouku, aby byl každý kousek opravdu jiný a nebyla s nimi nuda.

Takhle to pak může vypadat – každá ze čtyř budoucích kostiček už se tváří velmi osobitě.

Kdopak asi bude mít to štěstí, že ve své sadě najde dva kousky, které v původním prkýnku bydlely vedle sebe? Komu se to podaří a na našem Facebooku přidá ke stavebnici komentář s přesvědčivou fotkou, může se těšit na prémii k dalšímu nákupu :-)

Vypadají hodně podobně jako předtím, ale mají malinko seříznuté rožky, aby tam pak byl pěkný oblouček.

A ke slovu se dostává náležitě ostrý brusný papír. Svými jemnými zoubky usilovně okouše každou hranu nebo nerovnost, takže boky kostky už budou pěkně hladké.

Nějak takhle. Čelní plochy kostky už se brousit nemusí – původní prkýnko bylo dohladka ohoblované.

A nastupuje další ostrý hoch, vlastně spíš děvče: fréza.

Má jen dva břity, ale točí se hooodně rychle a pečlivě srazí hranu po celém obvodu kostky. Tedy, sama by to nezvládla, stejně jako u všech předchozích operací je k tomu potřeba i nějakou tu lidskou ruku (vlna robotů očekávaných v rámci Průmyslové revoluce 4.0 zatím nedorazila…)

A takhle vypadá sražená hrana. Bez ní by to nešlo – původní ostrá hrana umí docela nepříjemně škrábnout.

A na řadě je další brusný nástroj – tentokrát prostá brusná houbička, kterou se kostka lehce přečistí, aby byla opravdu, ale opravdu hlaďoučká.

A tohle je tajemství šéfkuchaře – v přísně tajném poměru a přísně tajným způsobem (viz nespočet videí na YouTube) zasnoubený včelí vosk s olivovým olejem. Nic jiného tam není, žádná rozpouštědla ani jiná „chemie“ (ani žádná Éčka! :-)

Vypadá to trochu jako pasta na podlahu, ale voní to krásně medem a má to obrovskou výhodu: při práci nemusíte používat rukavice, protože je to vlastně takový neoficiální krém na ruce se super zvláčňujícími účinky (nebo jak to říkají v těch reklamách na všechny ty úúžasné kosmetiky…). 

Dřevo, do kterého se tohle zdravé mazání vsákne, pěkně tmavne a dává vyniknout svým krásným a docela proměnlivým barvám.

Až se olej vsákne, ještě trochu přeleštit jemným hadříkem a je to už opravdu HOTOVÉ!!

Někdy si dám tu práci a spočítám, kolikrát je vlastně potřeba vzít každý kousek do ruky. Ale i když je té práce na kostičkách hodně, myslím, že to stojí za to. A každý přesně ví, jak a z čeho se kostičky zrodily. Což u 来自中国的骰子 moc jasné být nemusí…

Nejvyšší čas končit, medvěda už to zjevně nudí, usnul. 
Ale hajá se mu na těch kostičkách příjemně :-)

A úplně na závěr, pro potěchu oka, z úplně jiného soudku (i když, ty naše pilné pomocnice s tématem přece jen trošku souvisejí…).